věda & výzkum

Měly by se děti ve škole učit psát rukou?

Budou děti v dnešním rychle se rozvíjejícím světě potřebovat umět psát rukou? Měli bychom je to ve školách ještě vůbec učit? A pokud ano, potřebují znát hůlkové i vázané písmo? A jaké odpovědi na tyto otázky nabízí výzkum? Na to jsme se pokusili najít odpovědi v tomto článku.

26. 10. 2022| Karolína Letochová
Blog Psani Rukou

Má to vůbec smysl?

V českých i zahraničních diskuzích o vzděláváním se stále častěji objevuje téma psaní rukou - zda je v dnešní době potřeba tuto dovednost ve škole vůbec učit, a pokud ano, zda to má být hůlkové písmo, krasopis, nebo oboje. Odpůrci výuky psaní rukou argumentují především rychlostí zápisu a osvojení psaní na klávesnici, čitelností, editovatelností, neužitečností psaného písma v dnešním rychle se vyvíjejícím technologickém světě, a také zkušenostmi ze zahraničí - ve Finsku či některých regionech Spojených Států již psané písmo ve školách povinné není. Zastánci psaného písma ve školách s těmito argumenty většinou souhlasí, vyzdvihují ale kognitivní benefity psaní rukou, které považují za zásadní pro rozvoj mozku dítěte. 

 

V tomto článku nebylo naším cílem vynášet soudy nad těmito argumenty či nad tím, zda bude psaní rukou v budoucnu potřeba, zajímalo nás spíše, jaké rozdíly mezi psaním rukou a na klávesnici výzkum sleduje a k jakým závěrům dochází. Studie se věnují především čtyřem oblastem - paměti (jaké důsledky má způsob psaní na to, jak si zapamatujeme zapisované), rozvoji čtení (do jaké míry je psaní rukou zásadní pro to, aby se děti naučily číst), kognitivní zátěži (jak moc nás zaměstnává psaní rukou či na klávesnici a kolik pozornosti můžeme věnovat jiné činnosti) a rozvoji jemné motoriky. Tyto oblasti se samozřejmě do velké míry překrývají, například schopnost čtení závisí do velké míry na zapamatování jednotlivých písmen, stejně tak zapamatování textu se přímo odvíjí od kognitivní zátěže. A nakonec nás také zajímalo, zda a jak výzkum v těchto oblastech rozlišuje mezi hůlkovým písmem a krasopisem. 

Lidé si lépe pamatují to ,co napíší rukou

Extenzivní výzkum paměti ukazuje, že lidé si lépe zapamatují poznámky napsané rukou, nikoli na klávesnici. Někteří autoři tento efekt vysvětlují spíše skrze technické aspekty, například to, že studenti zapisující si poznámky ručně mají tendenci parafrázovat slova učitele. Většina autorů ale vysvětluje benefity psaného písma skrz senzomotorické procesy a jejich vliv na paměť. Bylo změřeno, že žáci si zapamatují nové pojmy lépe, když si je zapisují rukou, protože motorické procesy při psaní rukou zvyšují specifickou mozkovou aktivitu, která má vliv na i na paměť jako takovou. Výzkum tak obecně ukazuje, že učení, které je podpořeno senzomotorickými procesy, je efektivnější, a někteří autoři tvrdí, že psaní rukou přináší v této oblasti benefity, které psaní na klávesnici nemůže nahradit

Kdo umí psát rukou, umí lépe číst

Výzkum čtení ukazuje, že je pro rozvoj této dovednosti psaní rukou zásadní. Studie v této oblasti se ve větší míře opírají o neurovědy. Bylo například ukázáno, že náš mozek využívá k vizuálnímu rozpoznávání písmen stejné oblasti jako ke psaní rukou a že psaní rukou je pro rozpoznávání písmen zásadní, což bylo změřeno pomocí magnetické rezonance u dětí i dospělých. Kromě toho byly provedeny studie, které zkoumají memorizaci jednotlivých písmen (což je pro schopnost čtení zásadní), a které dochází k tomu, že děti, které se učí číst a psát skrz psaní rukou, si jednotlivá písmenka lépe pamatují a dokáží je rozpoznat. V neposlední řadě se ukazují benefity psaní rukou i pro psaní textů jako takových - američtí autoři metaanalýzy studií shrnují svůj výzkum tak, že psát rukou je pro rozvoj psaní zásadní, a to i za situací, kdy děti mají možnost psát na klávesnici. 

Menší kognitivní zátěž

V dalších dvou oblastech již existuje výzkumu méně. Studie zabývající se kognitivní zátěží při psaní se shodují, že kognitivní zátěž je menší u psaní rukou, a to i v případě, že je psaní na klávesnici plně automatizováno (například i pokud již umí žáci psát všemi deseti). Při psaní rukou může tak být více mentální kapacity věnováno například přemýšlení nad zapisovaným obsahem jako takovým. A naopak - autoři podotýkají, že psaní na klávesnici má oproti psaní rukou v důsledku větší kognitivní zátěže negativní vliv na probíhající aktivitu. 

Jemná motorika lze rozvíjet i jinak

U jemné motoriky výzkum naznačuje, že psaní rukou rozvíjí i takovou jemnou motoriku, kterou psaní na klávesnici rozvíjet nemůže. Studie německých autorů například tvrdí, že pohyb ruky při psaní ovlivňuje nejen samotnou motoriku psaní, ale i větší regiony mozku, které řídí neuromotorické základy i dalších pohybů rukou. Studií v této oblasti ale není příliš, ukazuje se navíc, že jemná motorika může být rozvíjena i při jiných aktivitách s perem, například kreslení. 

Nezáleží na tom, zda hůlkovým či vázaným

Co se týče hůlkového (nevázaného) a krasopisného (vázaného) písma, zda výzkum nedělá větší rozdíly. Studie v jednotlivých oblastech se tomuto rozdílu spíše něvěnují, a pokud již ano, pak ukazují, že oba typy písma vedou ke stejným výsledkům, např. ke stejnému rozvoji čtení. Svůj přehled literatury v dané oblasti kanadští autoři zakončují se slovy, že není dostatek důkazů pro určení toho, zda by se měly děti učit vázané, nebo nevázané písmo, nebo oba typy. Odborníci na psaní rukou se potom spíše shodují, že na tom nezáleží. 

Učit se psát rukou má smysl

Vypadá to tak, že na čem záleží, je to, aby děti ve škole psaly rukou. Při pohledu na zkoumané oblasti si sice můžeme klást otázky o tom, jakým aspektům se výzkum naopak nevěnuje (a ve kterých by se mohlo psaní na klávesnici ukázat jako přínosnější než psaní rukou). Faktem ale zůstává, že se vědci v této oblasti shodují, že kromě toho, že má psaní rukou zásadní benefity pro učení, jako je lepší paměť či menší kognitivní zátěž, je zároveň i zásadní pro rozvoj klíčových dovedností, jako je čtení. Na tom, zda se ve školách učí hůlkové písmo, či krasopis, již v těchto ohledech nezáleží.