„A byla svatba a žili šťastně až do smrti…“ Takto končí mnoho pohádek, které čteme dětem před spaním. Ale je toto univerzální obraz štěstí? A kdo má na něj nárok? Princezna, která je krásná a poslušná? Hrdina, který všechno vyřeší silou? Jaké poselství si z pohádek děti odnášejí? A jaký vliv mají tyto příběhy na jejich myšlení a názorová přesvědčení?
Pohádky se staly přirozenou součástí dětství. Ale nebylo tomu tak vždy. Masri et al. (2025) ve své přehledové studii upozorňují, že jde o poměrně nový fenomén, který se výrazněji rozšířil až ve 20. století.
Dříve byly pohádky naopak považovány za nevhodné pro děti, a to kvůli své brutalitě či nevýchovnému charakteru. Teprve pozdější úpravy je proměnily v dnešní dětskou literaturu.
Masri et al. (2025) analyzovali 33 studií o terapeutických a pedagogických účincích pohádek a zjistili, že tyto příběhy pozitivně působí na jazykový, kognitivní, emoční i sociální vývoj dětí.
Otčenášek a Šidák (2023) pohádky označují za symbolický prostor, v němž si dítě může v bezpečí zakoušet různé emoční i morální situace. Pohádky se tak výrazně podílejí na formování osobnosti dítěte. Mělo by nás proto zajímat, jaké pohádky dětem předkládáme a jaký otisk v nich zanechávají.
V pohádkách K. J. Erbena nebo bratří Grimmů se postavy musejí vypořádat s různými zkouškami a nakonec jsou odměněny za své ctnosti.
Masri et al. (2025) upozorňují, že právě tato srozumitelná narativní stavba napomáhá rozvoji morálního uvažování. Motivy, jako je zasloužená odměna za statečnost a dobrosrdečnost či spravedlivý trest za chamtivost a nepoctivost, napomáhají dětem rozlišovat mezi tím, co je správné a co ne.
Jack Zipes ve své monografii Breaking the Magic Spell (2002) upozorňuje, že klasické pohádky byly často využívány jako nástroj výchovy k poslušnosti a k předávání konzervativních hodnot nové generaci dětí.
Lidové pohádky mohou upevňovat stereotypní představy o tom, jaké vlastnosti mají mít muži a ženy (statečný princ, krásná a poslušná princezna, ošklivá a zlá čarodějnice) nebo kdo si zaslouží štěstí (chudý hrdina).
Block et al. (2022) zkoumali, jak krátké příběhy s genderovými stereotypy ovlivňují děti (6–11 let). Třem skupinám dětí byly předloženy tři různé verze téhož příběhu: 1. stereotypní (dívka není dobrá v matematice), 2. proti-stereotypní (dívka ovládá matematiku) a 3. neutrální. Stereotypní příběhy posilovaly asociaci „matematika = chlapec“, proti-stereotypní ji naopak oslabovaly. Ukazuje se, že pohádky mají sílu ovlivnit to, jak děti přemýšlejí o světě.
Jessika Bradford (2020) zkoumala, jak malé děti ve věku 4–6 let vnímají genderové stereotypy v pohádkách. Na začátku výzkumu děti nestereotypní postavy (silné ženské hrdinky nebo pasivní mužské hrdiny) odmítaly, smály se jim nebo je označovaly za „divné“. Po sérii dramatizací a diskusí se děti přestaly bát „neobvyklých“ rolí a zejména chlapci začali připouštět, že i pečující postava může být hrdinou.
Výzkum Bradford (2020) tak ukazuje, že předškolní děti nejsou „příliš malé“ na to, aby kriticky uvažovaly o genderových vzorech.
Rovněž studie Glena Saxbyho (2022) upozorňuje na důležitost vedení ke kritickému myšlení. Když pohádka obsahuje genderové stereotypy, učitel či rodič na to může poukázat a vést s dětmi diskusi.
Jack Zipes (2002) ukazuje, že moderní a postmoderní pohádky už nepotvrzují společenský pořádek, ale spíše ho zpochybňují. Princezny nečekají na záchranu, ale jednají samy.
Coyne et al. (2016, 2021) poukazují na posun v „princeznovské kultuře“. Zatímco tradiční princezny (Popelka, Sněhurka) posilují stereotypy a přidělují dívkám pasivně pečující role, princezny nové generace (Elsa, Moana, Mulan) dívky inspirují k samostatnosti a odvaze. Dívky, které se s těmito hrdinkami identifikovaly, později projevovaly vyšší míru rovnostářství a sebeúcty.
Pohádky z jiných kulturních prostředí nabízejí dětem jiný pohled na svět. V japonských pohádkách se setkáváme s respektováním přírodních cyklů. V indických vyprávěních má klíčovou roli karma a duchovní růst. A v arabských příbězích, jako jsou ty z Tisíce a jedné noci, se klade důraz na vychytralost.
Otevírejte diskusi o motivech, stereotypech a hodnotách. Výběrem pohádek významně ovlivňujeme hodnoty a postoje dětí. Klasické příběhy nesou silné morální poselství, ale často reprodukují stereotypní role a ideály. Otevřená diskuse s dětmi může jejich vliv zásadně proměnit.
Kombinujte klasické, moderní i multikulturní pohádky. Moderní a multikulturní pohádky obohacují dětský svět o nové vzory a alternativní způsoby myšlení. Výzkumy ukazují, že právě tato pestrost podporuje rozvoj empatie, tolerance i kritického uvažování.
Pro rodiče a pedagogy, kteří vybírají kvalitní pohádky v češtině, existuje řada ověřených zdrojů. Uvádíme přehled některých z nich:
Zajímá vás výzkum v oblasti vzdělávání a výchovy dětí? Sledujte naše výsledky na www.scioresearch.com.
Proč číst dětem pohádky?
Pohádky podporují rozvoj slovní zásoby, představivosti, empatie a morálního uvažování; zároveň pomáhají dětem zažívat a zpracovávat emoce v bezpečném symbolickém prostoru.
Mohou pohádky upevňovat stereotypy?
Ano. Klasické pohádky často reprodukují genderové a sociální stereotypy — jejich vliv lze však zmírnit následnou reflexí a diskusí nebo volbou moderních či multikulturních příběhů.
Jak vybírat kvalitní knihy pro různé věkové skupiny?
Kombinujte odborné seznamy (knihovny, prestižní ocenění), recenze profesionálů i názory dětí; zohledněte věk a výchovné cíle.
Jak vést diskusi po přečtení?
Používejte otevřené otázky („Co bys udělal/a ty?“, „Proč si myslíš, že postava tak jedná?“), porovnávejte alternativní konce nebo zkuste zapojit dramatizaci.