Existuje optimální délka vyučovací hodiny?

Proč zrovna 45 minut?

První přelomové detaby o optimální délce vyučovací hodiny se odehrály v 70. a 80. letech v USA. Vyučovací hodina měla tehdy v Evropě a na Západě obecně již od vzniku moderního školství, tedy od druhé poloviny 19. století, 40 - 55 minut. V kontextu velkých debat o kvalitě amerického vzdělávání, které vyvrcholily dodnes známým strategickým dokumentem A Nation at Risk, začala být tato délka vyčovací hodiny zpochybňována. Hlavní argumentací byla právě její historická tradice a údajný nedostatek dat o tom, že by byla pro učení dětí opravdu optimální.

Počátky blokové výuky

Model, který byl namísto tradiční délky vyučovací hodiny především v kontextu debat v USA navrhován, byla tzv. bloková výuka. Dodnes existuje několik odlišných forem blokové výuky (4x4, A/B a hybridní bloková výuka) obecně je ale bloková výuka taková výuka, které probíhá po blocích delších než tradiční vyučovací hodina, jsou tedy typicky dlouhé 70 - 100 minut.  

Argumenty pro zavádění blokové výuky do škol se nesly v duchu tehdejších debat o vzdělávání v USA. Od blokové výuky bylo slibováno především to, že delší čas vyučovací hodiny přinese do škol inovativnější výuku, větší využívání alternativních (především konstruktivistických) metod a více didaktických postupů zaměřených na aktivní participaci žáků ve výuce. To vše bylo zmiňováno ještě intenzivněji v souvislosti s tzv. STEM obory, u kterých měla výuka díky blokovým hodinám více využívat tzv. scientific method (způsob výuky STEM oborů extenzivně podporovaný právě v té době v USA) a učitelé měli mít více času na klíčové aktivity, na které nebyl v tradičních hodinách prostor - delší pozorování v biologii nebo kratší experimenty ve fyzice. Spolu s naplněním všech těchto očekávání měly samozřejmě přijít i lepší akademické i neakademické výsledky žáků. 

Přinesla boková výuka očekávanou změnu k lepšímu?

Nyní, přibližně 40 let od začátku zavádění blokové výuky, můžeme říct, že se očekávání naplnila jen do určité míry. Výzkum ukazuje některé pozitivní neakademické výsledky, většinou se ale jedná právě o studie z USA (s omezenou přenositelností na evropský kontext) a podstatná část studií jsou case studies, tedy s nízkou generalizovatelností.  Někteří výzkumníci například ukázali, že studenti středních škol zaznamenali méně disciplinárních problémů ve výuce a měli lepší školní docházku a učitelé i rodiče byli i po čtyřech letech od zavedení blokové výuky (i přes původní odpor) výrazně spokojenější se školou. Studie také ukázaly, že v blokové výuce dokázali učitelé žáky aktivněji zapojit do výuky, studenti středních škol dostávali během výuky větší individuální pozornost a učitelé v hodinách častěji střídali různé aktivity. Právě využívání inovativnějších a kreativnějších metod postavených na aktivním učení žáků se z výzkumu prokazatelně ukázalo jako silná stránka blokové výuky, což vyplynulo mimo jiné i z kvalitativního výzkumu s učiteli samotnými. 

Bloková výuka ANO či NE?

U akademických výsledků se pozitivní vliv blokové výuky prokázat nepodařilo. Některé studie uvádějí, že se pozitivní vliv odehrál, některé naopak, že neodehrál, a některé, že bloková výuka naopak akademické výsledky žáků zhoršuje. Nejnovější výzkum, který studie v této oblasti systematicky zkoumal, shrnuje, že se spolehlivě neukazuje, že by bloková výuka vedla k lepším akademickým výsledkům. Další autoři poté uvádějí, jaké nedostaky blokové výuky mohou k absenci zlepšení akademických výsledků vést, například žáci (zvláště mladší) mohou mít po tak dlouhé době sníženou pozornost a mnoha učitelům chybí porozumění tomu, jak blokovou výuku strukturovat a neví, co dělat s časem “navíc”. 

Stále toho víme málo

Výzkumníci se tak spíše shodují, že výzkum neukázal u blokové výuky žádné výraznější benefity, než je vyšší využívání inovativních metod ve výuce. Jiný výzkum, který by se přímo věnoval optimální délce vyučovací hodiny, ale prakticky neexistuje, až na jednotlivé studie věnující se například rozdílu 45 x 60 minut, nebo zkoumající optimální délku testů. 

Změnit pouze délku vyučovací hodiny nestačí

Podobně jako u optimální délky výuky se totiž ukazuje, že samotné zkoumání délky vyučovací hodiny bez kontextu toho, co a jak se učí, spíše nedává smysl, a žádná objektivní optimální délka výuky z podstaty neexistuje. K podobným závěrům došli i právě výzkumníci zkoumající blokovou výuku v USA, od které se očekávala radikální pozitivní reforma ve vzdělávání - bloková výuka sama o sobě ale nezpůsobí žádnou změnu, pokud není spojena s dalšími reformami obsahu vyučovacích hodin. 

Důležité jsou další faktory

Existují faktory, kterými se můžeme při diskuzích o optimální délce výuky řídit. Z výzkumu například máme poměrně podrobná data o tom, jak dlouho se dokáží různě staré děti soustředit (viz obrázek). Zároveň se v souvislosti s učením využívá i pojem kognitivní únava, u které bylo v prostředích podobných vyučování ve třídě ukázáno, že leží někde mezi 20 minutami a 2 hodinami (což není příliš nápomocný údaj). Při posuzování výzkumu dětské pozornosti se ale z otázky jak dlouhá by měla být vyučovací hodina dostáváme spíše k otázce jak často by se měly střídat ve škole různé aktivity - a jaký čas učitelé potřebují, aby to dokázali dělat efektivně. 

Obrázek: Jak dlouho se dokáží děti různého věku soustředit. Převzato z článku How Long Can Your Child Stay Focused and How Can You Help? 

Závěr

Optimální délku vyučovací hodiny tak bez kontextu toho, co a jak se učí, nezjistíme. Výzkum blokové výuky (především v americkém prostředí) ale ukázal, že změny v tradiční délce hodiny mohou vést ke změnám v metodách, které učitelé využívají - místo zakotvení 45 minutové hodiny v českém zákoně by tak učitelé mohli mít více prostoru v plánování své výuky tak, aby délka vyučovací hodiny odpovídala jejim zamýšleným aktivitám. 

výzkumná organizace zaměřená na pedagogiku