Jak může vypadat běžný den ve ScioŠkole?
Na každé škole jinak. Každá škola má jiný tým průvodců, jiné složení dětí a nachází se v jiné lokalitě. Každá škola si tak hledá svůj biorytmus. Určité podobnosti tady ale jsou. Pojďme se na ně podívat.
Fotografie k článku: ScioŠkoly
Jak začíná den ve ScioŠkole?
Třeba tak, že děti ráno přijdou do klubu, kde si mohou hrát, číst, odpočívat…
Kolem půl deváté se sejde kolej (ranní kruh). Společně pak řeší vše, co mají na srdci - jak vylepšit školu, kam jet na výlet, co je trápí, z čeho mají radost. A co to je kolej? To je sociální jednotka, v níž je maximálně 15 dětí, napříč věkem. V kolejích je prostor pro diskuse, které se týkají třeba chodu školy. Společně řeší vše, co mají na srdci - jak vylepšit školu, kam jet na výlet, co je trápí, z čeho mají radost. Kolej některá témata případně pak přednese i na shromáždění (celoškolní setkání, na němž se probírá vše, s čím přijdou děti a průvodci). V kolejích je prostor i pro kolejní snídaně, hry, péči o společné zvířátko a další formy společně stráveného času.
Dopoledne je libo matiku či lety do vesmíru?
V některé dny pak dopoledne děti čeká čtení, psaní, čeština, matematika a angličtina. Děti jsou na tyto předměty rozděleny do trojročí.
V jiné dny se děti během dopoledne věnují práci na společných projektech, většinou široce pojatých, jako třeba aktivní občanství, lidské tělo, přírodní katastrofy či příprava letu do vesmíru. Do nich se promítají poznatky všech možných předmětů. Od matematiky až po dějepis. A také zkušeností - od péče o seniory až po návštěvu vědecké laboratoře. Děti mohou přijít i se svými vlastními projekty, které mohou i samy vést. Např. historie kresleného filmu, život běžných lidí v historických epochách, péče o domácí zvířata, atd.
Děti mají téměř vždy možnost volby z několika projektů. Projekt trvá zhruba měsíc a je většinou zakončen nějakou formou prezentace výstupu.
Jak takové projekty mohou vypadat?
Samorost je, když sám rosteš
Specifický prostor dětem nabízí tzv. samorost. Je to čas (zpravidla celý den), kdy se děti mohou samostatně věnovat čemukoliv, co je právě zajímá. Mohou studovat tanec, kreslit komiksy, psát knihu, vyrábět krmítko pro ptáky, programovat roboty nebo si jen tak číst knížky. Je to nestrukturovaný čas, ve kterém mohou děti zažít svou zodpovědnost za to, co dělají a co se chtějí nového naučit.
Po obědě jdou některé děti do klubu, jiné pokračují v práci na projektech.
Anebo je všechno jinak
Den ve ScioŠkole ale může vypadat úplně jinak. Jde se na výlet, děti zkoušejí podnikat, do školy přijde nějaký odborník, uspořádají si sportovní týden anebo si jdou číst knihy do lesa. Ostatně pobyt a učení se mimo budovu školy je v podstatě na týdenním pořádku většiny ScioŠkol.
Zkrátka ScioŠkola je živý a velmi proměnlivý organismus.
|
Takhle popsal svoji jednodenní návštěvu ve ScioŠkole jeden z rodičů
Ahoj! Dle dohody se konečně dostávám k sepsání dojmů ze stráveného dne ve ScioŠkole. No, je to trochu skoro reportáž. Ve čtvrtek 8. prosince jsem využil ScioŠkolou často zmiňované nabídky zúčastnit se výuky. Přiznám se, že důvodem byly i často různorodé informace či zkušenosti kolující na sociálních sítích. Přiznám se, že ke ScioŠkole jsme po prvním roce zkušenosti začali být jako rodiče dokonce mírně skeptičtí. Naše dcera chodí do druhé třídy a příští školní rok by měl do první třídy nastoupit její mladší bratr. Osobní zkušenost bude tedy nejlepší, říkal jsem si. Napsal jsem tedy večer den před plánovanou návštěvou řediteli sms. Snad to nepůsobilo jako přepadová kontrola. Druhý den ráno se před školou ke mně hned hlásí učitel Lukáš. O mé návštěvě už ví. Informace se tedy šíří rychle. První, co mě po příchodu do tříd překvapí, je klid, který ve škole ráno panuje. A není to jen tím, že většina dětí využívá „mobilového okna“. První a druhý stupeň je jednak po celé dopoledne oddělen a tráví čas ve svých křídlech napravo a nalevo od schodiště. Zejména se ale děti připravují na výuku či se chlubí podklady či nápady na projekty. Mě se střídavě ujímají průvodci, dostanu i ranní kafe. Brzy začíná výuka. Děti jsou rozděleny do skupinek v rámci dvou místností. Větší skupině se věnují dva průvodci, menší jeden. Na cca devět dětí připadá jeden průvodce. Je vidět, že děti jsou zvyklé na partnerské a bezpečné prostředí, nadšeně se hlásí, nebojí se nesprávných odpovědí. Hrají se hry na šibenici (hádání slova dle písmen), trénují se písmena v písance. Pak se děti při kytaře učí novou písničku, vánoční koledu. Na průvodkyni Janě a průvodci Lukášovi děti doslova visí. Zároveň vůči nim mají velký respekt a poslouchají. Nenápadně se přesouvám po škole. Když se blížím do otevřené třídy/auly, stávám se svědkem, kdy průvodkyně Jana promlouvá starším dětem do duše. Projekt Samorost (samostatně si vymysli a realizuj projekt) je totiž výzvou a Jana dětem domlouvá, že jedou na 10 % plynu, ale mají na víc. Děti konstruktivně přispívají do diskuse. Nechci rušit, a tak se přesouvám do vedlejší třídy. Za zavřenými dveřmi mě jako dnes již poněkolikáté zaráží ticho. Děti si něco počítají. Ten absolutní klid mě po pár minutách tak šokuje, až se nakonec zeptám průvodkyně, jestli se snad nepíše písemka. Odpověď mě uklidní, je tomu tak. Mezitím o kus dál větší děti pracují na Samorostu. Jirka Hokeš (ředitel) mi po ránu zmiňoval, že někteří se rozhodli trochu programovat. Realita ale předčí očekávání. Několik skupinek dětí sedí u notebooků a píšou příkazy v Céčku. Z notebooku koukají dráty vedoucí do destičky s procesory, která je dále propojena s větráky, zemněním, světélky či motorky. Cílem jedné skupiny je například naprogramovat motor tak, aby o vánočních svátcích dvakrát denně na minutu spustil pásový podavač, který bude krmit rybičky v akvárku. Edison i Tesla by záviděli. Vracím se do křídla prvního stupně. Část dětí se chystá do OC Chodov natáčet videoklip. Potvrzují si předem detailní instrukce, jak vše proběhne. Bude se totiž točit přímo v obchodech. Piluje se scénář, kontrolují se kostýmy. Děti chápou, že akce bude částečně reprezentovat je samotné a školu a že nemá skončit přivoláním ochranky. Ve třídě naší dcery, kam se vracím, vrcholí lepení, barvení a popisování přáníček do domova důchodců, kam se děti další týden chystají. Pak má následovat výroba betlémů. Je neuvěřitelné, kolik toho děti za dopoledne stíhají. Společnou výstavku betlému uzavírá loutkové divadlo u jednoho z nich, průvodci si s dětmi vypráví v době adventu příběh o putování do Betléma. Zároveň se popisuje život ve starověku. Nakonec se opět s kytarou zpívá vánoční koleda. A aby zpěvu nebylo málo, cestou na oběd u šaten v klubu zazní pár rifů od Nirvany, ale pak již školní kapela za účasti řady dětí cvičí píseň pro Vánoční školní trhy. Všem rodičům doporučuji navštívit ScioŠkolu i v době výuky. Pro mě je to určitě škola, kam bych jako dítě rád sám chodil. |
Co se děje ve školním klubu?
Ve školním klubu probíhají různé aktivity podle zájmu dětí i možností průvodců. Aktivity jsou postaveny tak, že se k nim mohou děti kdykoli připojit a zase se „odpojit“ a dělat něco jiného. To na druhou stranu znamená, že aktivity nejsou systematické a nenahrazují kroužky. Některé školy však nabízejí zprostředkování kroužků s externisty nebo vedení zájmových skupin v rámci klubu. V jiných školách vedou kroužky přímo děti. Třeba na Praze 4 si zorganizovala jedna šesťačka kroužek street dance, na kterém učí tancovat osm dalších dětí. Snažíme se také, aby se v klubu často objevoval i rodilý anglický mluvčí.
Nejdůležitější je ale zcela volný nestrukturovaný čas, jehož obsah i formu si určují děti. Takový čas dnes dětem často chybí, ale přitom se ukazuje, že je pro rozvoj každého dítěte nezbytný.
Utajení modeláři
Ve ScioŠkole na Praze 9 funguje kroužek modelářství, o jehož existenci nejprve průvodci ani nevěděli. Zjistili to tak, že z tiskárny začaly lézt předlohy modelů. Poté se dozvěděli, že kroužek vedou tři kluci, kteří si evidují zájemce, shánějí pomůcky apod. Po čase děti požádaly o „legalizaci“ tohoto kroužku a zařazení na oficiální seznam nabízených aktivit, protože jejich „modelářství je přece stejně dobré jako kroužky vedené průvodci“. A modelářství se tak stalo oficiálním kroužkem.
