Odolnost jako výbava pro náročnou dobu

Jsou dnešní děti méně psychicky odolné?

Než si na tuto otázku odpovíme, zkusme si ji zasadit do širšího kontextu. Dnešní děti nikdy nepoznaly svět bez internetu. Všechno je pro ně dostupné na jedno kliknutí prostřednictvím chytrého telefonu. Stresující jsou pro ně situace, kdy se nemohou připojit na Wi-Fi. A protože žijí v pohodlí a komfortu, musí si samy vyhledávat výzvy, které je donutí vyjít z vlastní komfortní zóny. V tom je podporují i naši průvodci. 

Projekt Challenge Yourself

Scioškoláci v pražských Stodůlkách posilovali svou odolnost v rámci projektu Challenge Yourself. V rámci daného týdne si vymýšleli své osobní výzvy a průběžně si vyhodnocovali, jak se jim výzvy dařilo naplňovat. 

„Jako individuální výzvy si děti měly vybrat něco, co je pro ně těžké a při čem se musí překonat. Někdo si dával výzvy jako ‚nebudu hrát hry na počítači‘ nebo ‚nebudu sledovat seriál‘, ale další si před sebe kladli opravdu náročné úkoly, jako ‚budu se každý den sprchovat studenou vodou‘, ‚budu se otužovat v řece‘, ‚nebudu pít sladké nápoje‘ nebo ‚zeptám se 50 cizích lidí na to, co měli k snídani‘,“ vyjmenovává průvodkyně Kristina a dodává, že i ona si dávala své osobní výzvy a jejich plnění sdílela s dětmi.

Chceš skončit? Vzpomeň si, proč jsi začal 

V projektu šlo i o to, aby si děti všimly momentu, kdy výzvu chtěly vzdát, a pokusily se tento okamžik oddálit. Děti si měly zaznamenat i své bezprostřední pocity poté, co se jim tento kritický okamžik povedlo překonat: 

• „Mám pocit fakt speciální, skvělej, že jsem to dala a překonala jsem se… Cítím se silná.“
• „Bylo to hodně challengující, vlízt do špinavý vody, ale mám fakt dobrej pocit, že jsem to dokázal.“ 
• „Mám pocit větší síly, dobrej pocit ze sebe“ 
• „Překonal jsem se, mám dobrej pocit, nemám rád horko ani zimu, byla to challenge, cítím se líp.“

V rámci výzev vyrazili školáci také do lanového centra a přestože se někteří „hroutili z výšek“, všichni nakonec zjišťovali, jak opojný je to pocit, když překonají svůj strach, třeba i s podporou svých spolužáků.

Posilování odolnosti à la Survivor  

Tři dny, dvě noci, maximální rozpočet 900 korun na osobu, žádný mobil, žádný kufr na kolečkách, ale batoh, spacák, přenocování na místech, která si děti samy vymyslí a zarezervují, plán na minimální počet ušlých kilometrů, překonání naplánovaných výzev a společný „dobročin“. Kolejní expedice dětí ze ScioŠkoly na pražském Jarově probíhaly tak trochu ve stylu „survival“ aktivit, při kterých bylo potřeba vystoupit z komfortní zóny.

„Když jsme přemýšleli nad tím, jak celoročně posilovat schopnost odolávat stresu a nepřízni, vycházeli jsme z toho, že jako společnost jsme trochu rozmazlení, všechno máme a nejsme připraveni na to, že bychom měli čelit nepohodlí nebo stresu,“ vysvětluje Markéta z vedení ScioŠkoly na Jarově.

Hned od začátku školního roku děti zažívaly výzvy v rámci adaptačního pobytu. „Například jsme je postavili před situaci, že se rozbil autobus a závěrečný strmý výstup na Medvědí boudu budou muset i s batohy zvládnout samy. Bylo hezké vidět, jak starší děti pomáhaly těm menším a věděly, že se se situací musí vypořádat společně,“ popisuje Markéta.

Bez mobilu? Tak to nedám!

Adaptační pobyt na začátku školního roku byl ale jen jakýmsi vstupem do celoročního tématu posilování odolnosti a překonávání výzev. Jednou z hlavních aktivit se staly školní výjezdy, které jednotlivé skupiny dětí absolvovaly na samém konci zimy. „Když jsme podobu výjezdu zkraje zimy představili, reakce byly různé – někteří se od začátku těšili, řada dětí ale reagovala tak, že ony určitě nikam nepojedou, zvlášť když slyšely, že to bude akce bez mobilů,“ vzpomíná s úsměvem Markéta. 

„Schopnost odolávat bychom měli mít všichni celoživotně. Proto v případě výzev, které nás nutí vystupovat z komfortní zóny, bychom neměli rozlišovat mezi dětmi a dospělými. I to byl důvod, proč jsme si jako průvodci uspořádali svůj vlastní výjezd plný výzev a ukázali dětem i jejich rodičům, že po druhých nechceme něco, co bychom sami nebyli ochotní podstupovat. Každý z průvodců také na začátku roku dětem představil, jakou výzvu chce plnit on sám. O všem jsme mluvili i s rodiči, kteří pak téma spontánně rozvíjeli mezi sebou,“ vysvětluje Markéta, jakým způsobem se „do hry“ snažili vtáhnout nejen děti, ale pochopitelně i rodiče. Díky tomu pak podobné aktivity mají ze strany rodičů plnou podporu.

A jak to ve finále dopadlo? „I když někteří do poslední chvíle tvrdili, že nepojedou, nakonec si to rozmysleli a nechali se strhnout ostatními. Ve finále tedy valná většina dětí jela a výjezd si náležitě užila. Asi největší výzvu  přitom pro ně nepředstavovalo samotné třídenní putování, ale plánování rozpočtu, kdy se museli vejít do 900 korun na osobu, a to včetně jídla, dopravy a noclehu. Přespávalo se tak třeba ve skautských objektech, které jsou levné,” dodává Markéta.

Opouštíme komfort 21. století  

ScioŠkola v pražských Dejvicích organizuje kromě tradičních „adapťáků“ i tak trochu jiné lyžařské výcviky, v jejichž rámci scioškoláci podnikají skialpinistické výpravy. Projekt Poutnictví zase láká na dobrodružství v podobě putování a přespávání ve skromných podmínkách stanu nebo pod širákem, což dnešní děti často znají jen z vyprávění svých prarodičů. V rámci projektu Expedice se pak plánují výpravy do ztížených podmínek, které účastníky nutí opustit naše každodenní pohodlí a vyrazit třeba na horskou chalupu bez vody a elektřiny. 

„Teprve když namísto otočení kohoutkem a cvaknutí vypínačem musí děti samy nanosit vodu, zatopit v kamnech a postarat se o řadu dalších věcí, tak si mnohé z nich naplno uvědomí, že věci, které nás dnes běžně obklopují, nejsou samozřejmost,“ přibližuje Expedici Honza. A jak dodává, důležité je, že posilování odolnosti ani nemusí být hlavním cílem takových aktivit, ale spíš pozitivním vedlejším efektem: „Tím hlavní cílem bývá vytváření silného kolektivu, možnost být spolu a zažít něco, co jinak nezažijeme.” A zatímco na pobyt v hotelu by si časem nikdo z dětí nevzpomněl, tady nasbírají zážitky na celý život.

Všechno je jen v hlavě

Dejvická ScioŠkola si pro své školáky připravila také ledovou výzvu, aby mohli posílit svou fyzickou odolnost. Nebo je to nakonec všechno spíše o psychice? Jen si to představte. Je mrazivý dubnový den, ale scioškoláci mají z ochlazení radost. „Ahoj holky a kluci, těšíte se všichni na otužování?“ ptá se s bojovou náladou průvodce Pavel. Odpovědí je mu sborové „jóóó“ nejmladších dětí, které se v rámci projektu Otužování právě chystají na své první setkání se studenou výzvou, a to pod dohledem zkušené otužilkyně Angeliky. 

„Všechno je ve vaší hlavě. Každý jsme jiný, každý zimu pociťuje jinak, ale vaše tělo to zvládne, když mu to řekne jeho hlava. Až se venku svléknete, jako první vás napadne, že je vám zima. Pro případ, že by to někomu bylo hodně nepříjemné, tak se teď naučíme dýchat,” vysvětluje Angelika malým školákům, kteří s napětím poslouchají, co je čeká.

Brrr! Netradiční procházka začíná

Dechové cvičení střídá napjaté očekávání nového zážitku. „Měla jsem před vámi skupinku starších dětí, některé se ze začátku trochu bály, ale když jsme se po tom všem spolu bavili, tak říkaly, že zima jim byla jen chviličku. Jednou ze zásad ale je, že musíme jít, nesmíme se zdržovat zastavováním a bavením,“ nabádá Angelika. Ale vypadá to, že děti se spíš nemůžou dočkat. Za pár minut už odkládají bundy, mikiny a některé dokonce i trička. 

Dnes se děti nebudou nořit do studené vody. Vyzkouší si suché otužování. Ale v následujících týdnech dojde i na to mokré - ve studené vodě saunového bazénku. A protože i v dejvické Scioškole platí, že příklady táhnou, bez trička jsou i průvodci Pavel s Honzou. Všichni společně pak za dohledu Angeliky vyráží na krátkou procházku po okolí Hanspaulky a po čtvrthodině úspěšně dokončují svou první velkou otužileckou výzvu. 

„Čekaly jsme to horší,“ hodnotí dvojice dívek vycházku poté, co už jsou opět teple oblečeny. „Bylo to skvělý,“ přidává se další. Jediný, kdo trochu brblá, je dvojice školáků, která cestu kvůli předešlému nachlazení absolvovala oblečená, a tak byla ochuzena o zážitky svých spolužáků.