Na otázku, v kolika letech by se děti měly naučit číst, se dá nahlédnout z mnoha perspektiv. Pokusili jsme se odpovědět na otázku, zda věk dětí, ve kterém se naučí číst, souvisí s jejich pozdější čtenářskou gramotností, tedy zásadním výstupem vzdělávání. Co nám v odpovědi na tuto otázku říká výzkum?
Studie i zkušenosti učitelstva ukazují, že naučit se číst mohou již čtyřleté děti, za předpokladu, že mají základní slovní zásobu a znalost mluveného jazyka. Výzkum se tak začal přirozeně zabývat i otázkou, zda je takto malé děti učit číst z dlouhodobého hlediska výhodné. Existuje opodstatněný předpoklad, že když se děti naučí číst dříve, povede to k vyšší čtenářské gramotnosti v pozdějším věku. Kumulativní efekty byly v rozvoji gramotnosti ukázány v nespočtu oblastech; například stáří dítěte v době, kdy mu začínají rodiče číst, silně souvisí s jeho čtenářskou gramotností v pozdějším věku. Souvislosti mezi začátkem čtení a pozdější čtenářskou gramotností se věnují tří oblasti výzkumu – studie, které srovnávají na mezinárodní úrovni vzdělávací systémy, studie, které srovnávají děti na různých typech škol (Montessori, Waldorf atd.) a studie, které vyhodnocují dopady předškolních programů zaměřených na výuku čtení.
Výzkum, který srovnává vzdělávací systémy, se opírá především o sekundární analýzy výsledků čtenářské gramotnosti v PISA testování. Studie z roku 1992 došla k tomu, že lepší výsledky čtenářské gramotnosti mají vzdělávací systémy, ve kterých základní škola, a tedy i učení se číst, začíná později. Již novější studie z roku 2009, která využila pokročilejší metody pro odstranění vlivu sociálně ekonomických podmínek daných zemí, ukazuje, že věk, kdy se děti začínají učit číst, s úrovní čtenářské gramotnosti na druhém stupni nesouvisí. Zajímavostí je, že autoři také došli k tomu, že dřívější začátek výuky souvisí s vyšší diferenciací pozdější čtenářské gramotnosti v dané zemi.
Studie srovnávající školy, na kterých se začíná učit číst v jiném věku dětí, pochází především z Nového Zélandu. Obě nejnovější studie srovnávající Waldorfské školy (děti se začínají učit číst v 7) a běžné školy (v 9), došly k závěru, že zatímco na začátku školní docházky jsou jsou ve čtenářské gramotnosti rozdíly ve prospěch dětí z Waldorfských škol, během několika let na ZŠ tyto rozdíly mizí. Autoři studie z roku 2013 v závěru přímo uvádějí, že “children who begin to learn deconding-related skills some 19 months later than their peers can eventually achieve equally in reading fluency and even better on reading comprehension.” Stejný závěr prezentuje i studie srovnávající též na Novém Zélandu běžné základní školy a Montessori školy (kde se děti začínají učit číst ve 4); děti na Montessori školách měly oproti ostatním dětem náskok v 5 letech, ale ve 12 už ne.
A nakonec, ke stejným závěrům dochází i studie, které se zabývají evaluacemi předškolních programů zaměřených na čtení. Obě studie z této oblasti z let 1975 a 1978 uvádějí, že co se týče čtenářské gramotnosti, děti, které prošly předškolním programem, sice mají určitou výhodu v době přechodu na základní školu, ta ale mizí během třetí a čtvrté třídy.
Všechny uvedené směry výzkumu mají své limitace; u mezinárodního výzkumu je to nemožnost plně odfiltrovat všechny vlivy daných vzdělávacích systémů, u srovnávání typů škol je zase nemožné určit, zda není daný rozdíl způsoben právě odlišnostmi ve výuce, a do jaké míry je v současnosti tento výzkum přenositelný mimo kontext Nového Zélandu. Evaluační studie jsou potom sice nejrobustnější a jedna z nich se dokonce opírá o experimentální design s pravděpodobnostním vzorkem dětí, jsou ale poměrně staré. I s přihlédnutím k těmto limitacím ale všechny oblasti výzkumu dlouhodobě a konzistentně ukazují, že mezi věkem, kdy se děti naučí číst, a pozdější úrovní čtenářské gramotnosti buď není žádná souvislost, nebo je opačného směru než by se očekávalo. To může být poměrně překvapivý závěr vzhledem k tomu, že výzkum jiných oblastí čtenářské gramotnosti ukazuje kumulativní tendence dovedností dětí.
Autorstvo z USA publikovalo minulý rok longitudinální experimentální studii, která sledovala dopad předškolního vzdělávání na gramotnosti dětí. Výzkum došel k tomu, že předškolní program měl pozitivní dopad v oblasti angličtiny a matematiky při vstupu dětí na základní školu, ale tento efekt zmizel během třetí třídy a během šesté třídy základní školy začal být dokonce negativní. Studie dále uvádí, že nejvyšší pozitivní efekt byl při přechodu na základní školu v tzv. “constrained skills”, tedy dovednostech, které mají horní limit a děti v nich mohou dosáhnout plné dovednosti, jako je například čtení. Naopak, efekt na tzv. “unconstrained skills”, kam patří například právě čtenářská gramotnost, byl minimální. Výzkumníci z již diskutované mezinárodní PISA studie potom také uvádějí, že “earlier gains in decoding largely wash-out because they are constrained by the upper-end of the language.” Je tak pravděpodobné, že vztah mezi začátkem čtení a pozdější gramotností neexistuje, protože čtenářská gramotnost sice může být krátkodobě podpořena tím, že se dítě naučí číst, mnohem více závislá je ale na znalosti (mluveného) jazyka.
Tato hypotéza souvisí i s dalším vysvětlením, které někteří autoři pro tento jev nabízí, a to, že děti, které se neúčastní brzké školní docházky nebo předškolních programů, získávají jiné zkušenosti, které se později při rozvoji čtenářské gramotnosti zúročí. V literatuře je například dobře popsaná role volné hry při ovládání jazyka a rozšiřování slovní zásoby. Mizivé dopady brzké institucionální výuky čtení na gramotnost tak opět vrací diskuzi o tom, do jakého věku je pro děti prospěšná spíše volná hra a kdy by měla začít frontálnější výuka ve škole. V této oblasti výzkum věnující se čtenářské gramotnosti naznačuje, že děti, které se ve škole učí číst později, mezitím získávají znalost mluveného jazyka a rozšiřují si slovní zásobu, která je poté pro jejich rozvoj mnohem důležitější.
V neposlední řadě, vzhledem k tomu, že brzký začátek výuky čtení vede podle jedné ze studií k větší diferenciaci úrovně čtenářské gramotnosti mezi žáky, je podle autorů této studie navíc možné, že brzká výuka čtení vede k přílišnému stresování dětí, kvůli kterému jsou “horší” děti demotivované, v důsledku čehož vznikají větší rozdíly mezi dětmi.